Slohové práce

Dopis k Mezinárodnímu roku lesů

Přemysl Bonk

Milý pane lesníku,

moc Vám děkuji za to, že jste mě vzal do Vašeho listnatého lesa.

Zapomněl jsem se Vám zmínit o tom, že když jste obhlížel revír, tak jsem si já sedl pod mohutný buk. Sotva jsem si pod něj sedl a zavřel oči, začal jsem kolem sebe vnímat život a radost z něj. Postřehl jsem sojku, jak poplašně cvrliká a další krásné ptáky. Můj nos ucítil vůni mateřídoušky, kapradin a hřibů. Vzpomněl jsem si i na to, že obejmutí stromu přináší štěstí, a tak jsem ho obejmul. Cítil jsem při tom sílu stromu i jeho vůni.

Řeknu Vám, že Vám les upřímně závidím. Taky bych zde rád trávil tolik času. Brzy nashledanou Přemysl Bonk 

Adéla Nosálová

Drahý lese,

píšu Ti, protože je zrovna Mezinárodní rok lesů a je hezké Ti napsat, když máš něco jako svátek.

Mám ráda tu vůni stromů a hříbků. Ten čerstvý vzduch mě vždy v létě osvěží. Jednou jsem tak seděla pod stromeme a přemýšlela jsem, co by se stalo, kdyby se všechny lesa pokácely, až by zůstaly jenom mýtiny. Byla by to strašná pohroma. Lidé by si neměli, kde odpočinout, kde nadýchat čerstvého vzduchu. Nemohli by si ani poslechnout ptačí zpěv nebo pozorovat zvířata. Všude by byl jen plast a čmoud z motorů aut.

Doufám, že to se Ti nikdy nestane. Všichni lidé se o Tebe budou hezky starat a vydržíš nám tady ještě spoustu let. Ahoj Aďa

Dominika Bakešová

Drahý lese,

píšu Ti, protože si potřebuji s někým popovídat.

V létě, když krásně svítí sluníčko, vydáme se s mamkou a s taťkou do lesa na houby. Vždy, když se procházím mezi jehličnatými stromy, mám takový krásný pocit, že jsem jako v ráji. kolem mě je tolik hub, že je všechny posbírat nemůžu. jsem ráda, že chodíme do tak krásné přírody. V lese je čerstvý vzduch. Mamka mě po dlouhém čase volá, ať už jdu za nimi k autu. Já tam přiběhnu a prosím ji, abychom tu ještě chvíli zůstali. Vždy řekne ano, ale jenom na chvíli. Tak obejmu kmen stromu a něco si přeju. Ještě se nadechnu čerstvého vzduchu a už musím běžet. Rozloučím se se stromy a jedeme.

Děkuji Ti, že jsi vyslyšel mé pocity. Dominika

 

Dominika Bakešová

Příhoda na horách

Naše rodina jela na hory. První den se lyžovalo moc dobře. Všechny sjezdovky už jsem znala, protože jsme tam byli i minulý rok. Vždy po osmi sjezdech, jsme se vypravili do restaurace, kde jsme si dali horkou čokoládu se šlehačkou. Šli jsme si ještě zalyžovat a pak hurá do hotelu. Druhý den ráno jsme vstávali o půl osmé. A po snídani zase lyžovat! A v ten den se stala strašná příhoda. Ztratila jsem se! Mamka mi řekla, že mám jet dolů a tam na ni počkat. Ale já jela na druhou stranu. V ten den byla velká zima. Bylo mi divné, že jsem nikoho ze skupiny nepotkala. První zastávka byla u kabinek. Protože mamka jezdí pomaleji, čekala jsem tam asi 10 minut. Nedojela! A protože mi byla zima, sjela jsem k další lanovce. A zase nikdo! Zoufalá jsem se vypravila až dolů. protože tam nikdo nebyl, nasedla jsem zmrzlá na sedačkovou lanovku. V tu chvíli přijel taťka, který mě hledal. Byla jsem moc šťastná, že jsem byla objevena!

Filip Kovářík

Jehličí

Po Vánocích, když jsem byl u babičky, se mi stala nepříjemná nehoda. Babička měla v obývacím pokoji živý stromeček. Zrovna jsem seděl na gauči, když ke mně přišla babička, abych si zkusil ponožky. Kde se vzalo, tu se vzalo, v ponožce se objevilo jehličí! A protože byla ponožka zelená, nedalo se jehličí vylovit. Když už jsem si myslel, že jsem všechno jehličí odstranil, ponožky jsem si oblékl a po minutě zjistil, že tam jehličí ještě je. A tak to bylo skoro pořád. Teprve po půlhodině jsem všechno jehličí vylovil. Ale babička, ta sbírá jehličí z koberce dodnes!

Práce na téma: Já a umění

Honza Juránek

Jednou jsme byli s rodiči na muzikálu Noc na Karlštejně v Hudebním divadle Karlín v Praze. Byl to zážitek! Nezaujala mě jen tato hra, ale i atmosféra v divadle. Před začátkem představení jsem si prohlédl celé divadlo. Velice mě zaujala krása uvnitř sálu, hlavně křišťálový lustr. 
Když jsme se usadili, netrpělivě jsem čekal na začátek představení. Jakmile začaly hrát první tóny, tušil jsem, že mě toto představení zaujme. než jsem se nadál, byla první přestávka. potlesk více než tisíce diváků nebral konce. Nejvíce mě okouzlil zpěv a herecký výkon Moniky Absolonové, která ztvárnila roli královny. Po návratu z divadla jsme si s rodiči povídali o tomto krásném zážitku. Přál bych si někdy toto divadlo znovu navštívit.

 

Kubík Mitaš

S uměním se setkávám několikrát za den. Každé ráno piju čaj z hrníčku, který jsem si koupil v galerii, když jsem byl na návštěvě u babičky. Při cestě do školy míjím výtvory kovářů, kteří se každoročně sjíždějí na přehlídku kovářských výtvorů pořádanou na hradě Helfštýn. Večer před spaním si pravidelně čtu knížky a někdy se dívám  na televizi. To všechno je umění a mám ho rád.

V létě jsem navštívil zámek v Litomyšli. Pokoje byly plné vzácných obrazů a nábytku, ale mohl jsem se na ně jenom dívat. Více se mi líbily sochy v zámecké zahradě. Všichni návštěvníci se jich mohou dotknout. Je to trochu jako na hřišti. Některé výstavy jsou přizpůsobeny dětem, nikdo je nenapomíná, aby byly potichu a na nic nesahaly. Na takové akce chodím rád.

 

Práce na téma: Výlet do Brna

Pavel Kubeša

Ve čtvrtek 9. 12. 2010 jsme jeli na celodenní výlet do Brna. Cesta vlakem byla příjemná a klidná. Ve městě to vonělo svařeným vínem a skořicí. Na Špilberku jsme si prohlédli kasematy, mučírnu a vězeňskou kuchyň. Poté jsme navštívili Zemské muzeum a vyzkoušeli jsme si obchodování s hračkami, perníky a se zvěří. Viděli jsme ostatky Kapucínů, které se mi líbily nejvíce. Z hrobky jsme se vypravili na Petrov do katedrály sv. Petra a Pavla, ve které jsme si prohlédli sochy. Jedna socha znázorňovala sv. Petra s klíči a druhá sv. Pavla s mečem. Domů jsme se vrátili ve zdraví. Skolní výlet utekl velmi rychle. Byl zajímavý i zábavný, budu na něj dlouho vzpomínat.

Dominika Bakešová

9. prosince jsme jeli na školní výlet do Brna, cestovali jsme vlakem. Nejprve jsme zamířili na hrad Špilberk. Viděli jsme vězení, kuchyň, mučírnu a místo, kde vězni spali. Poté jsme se vydali na prohlídku města. Na Zelném trhu a na náměstí Svobody byly krásné vánoční trhy. Měli jsme hodinu rozchod. Pak jsme šli do Zemského muzea na expozici "Koloniál pana Bajzy". Bylo to tam krásně připravené. Viděli jsme, čím se platilo, jak se obchodovalo a taky jsme si na obchodování hráli. Pak jsme se vypravili na Kapucíny. Bylo to strašidelné, prohlédli jsme si zachovalé mrtvoly v rakvích staré 600 let. Poté jsme se vydali do Chrámu sv. Petra a Pavla. Bylo to tam krásné. Hlavně vitrážová okna se mi moc líbila. Vevnitř jsme zjistili, že sv. Petr drží klíče a sv. Pavel drží meč. Dozvěděla jsem se hodně dalších zajímavostí. Nazpět jsme jeli také vlakem, užili jsme si legrace. Byl to super výlet a budu na něj pořád vzpomínat.

Práce na téma: SETKÁNÍ S MIMOZEMŠŤANY

Planeta mnoha ostrovů - Alena Semančíková

Dnes odstartovala do vesmíru raketa Discovery, na její palubě jsem byla i já. Cesta neměla cíl. Letěli jsme pět dní a tři hodiny, až jsme přistáli na malém ostrůvku. Šli jsme se po ostrově porozhlédnout. Najednou jsme spadli do veliké jámy. Po chvíli nás zajali mimozemšťané, kteří byli velmi malí. Měli tři oči a dlouhý chobot, dvě nohy, ale šest rukou. Jeden z nich nás zavedl do malé vesničky. Když jsme jim vysvětlovali, že přicházíme v míru a jsme z planety Země, začali k nám být velmi pohostinní. Po týdnu zkoumání této planety jsme jeli domů. Lidská civilizace později na planetu jezdila častěji. Lidé ji pojmenovali planeta Discovery podle rakety, která nás na ni zavedla. Teď už jsou ve vesmíru dvě obydlené planety...

Návštěva mimozemšťanů - Jan Juránek

Jednou jsme s kamarády Jirkou a Pepou dostali nabídku od společnosti NASA. Mohli jsme odcestovat do vesmíru a objevit nějakou planetu pod projektovým názvem "První děti ve vesmíru". Jakmile jsme byli odesláni do vesmíru raketou Uran 25, jen jsme žasli. Jirka poznával planety, já souhvězdí , no a Pepa? Držák na pití! Měli jsme na sobě bílé skafandry jako Neil Armstrong! Najednou jsme se ocitli v souhvězdí Raka a uviděli jsme to! Malá zelená planetka. Přes vysílačky jsme zažádali o povolení k přistání. Hned, jak jsme vystoupili z Uranu 25, vytáhli jsme lunochod. Ten zkoumal terén a odebíral vzorky. Jak už jsem říkal, je to zelená planetka, ale teď jsme viděli detaily: malé růžové stromky, modré květiny připomínající tulipány a jeden obrovský žlutý strom podobný našemu "Opičáku" v Lipníku. Najednou se ten strom rozpustil. Ze slizu, co z něj zbyl, vylezli malí mužíkové. Ti byli vybarveni jako duha a měli veliké oči. Za chvíli jeden z nich zažvatlal: "Neboítej seí, nejůblíšíme fám!" A potom mluvili plynně česky. Dozvěděli jsme se, že jsou tady už dvě miliardy let. Docela nás zamrzelo, že musíme už druhý den odletět. Ale jeden den tady byl jako týden na Zemi. V pozdější době jsme tuto planetu pojmenovali Fantasmagorie.

Dobrodružství na Zemi - Adéla Nosálová

"Dobrý den, jste na palubě vesmírné lodi M25." Přesně tak mě uvítali, když jsem nastoupila na loď, která měla objevovat vesmír. "Začíná odpočítávání: 5, 4, 3, 2, 1 a startujeme!" Hned poté nás odpálili. Jen tak jsme letěli a cestou brali vzorky, když náhle došlo palivo a my museli přistát na neznámé planetě, kde obyvatelé měli jen dvě nohy a ruce. Měli jsme hlad, a tak jsme zašli do divného obydlí, kde jsme si vzali jídlo. V tu chvíli se ozval nepříjemný zvuk a my jsme utíkali. Ale chytli nás mimozemšťané a chtěli po nás, abychom šli do divné věci, které říkali auto. Tlačili na nás, abychom vešli do nějakého vězení, ale tam se nás tak báli, že jsme mohli utéct. To spíš my jsme se jich měli bát! Byli všichni stejní. Po těchto zážitcích jsme raději nabrali palivo a hned jsme odjeli domů na naši Milisus. Na Zemi se už nikdy nevrátíme...

Přistání na Zemi - Petr Pala

Dva mimozemšťané ve svém vesmírném plavidle se na sebe nervózně podívali. Byli vysláni do galaxie, kam žádný mimozemšťan z rodu Mikolsanů nikdy nezavítal. Amug nahlásil pilotu Saltasovi: " Saltasi, dochází nám ehm ... palivo." "Cože?!", vyjekl Saltas "To není možné, vždyť jsme uletěli sotva pět set tisíc liberátorů."  Amug odpověděl: "Ano, já vím, ale je to tak, musíme přistát!" Vyštěkl: "Třeba na támhleté zelenomodré planetě. Ta modrá, bych řekl, je voda." Saltas váhal, ale palivo doplnit museli. Nakonec přikývl: "Dobrá." Saltas tedy zamířil k Zemi, tak se jmenovala modrozelená planeta. Navigátor Amug mu popisoval cestu a nakonec přistáli na velké zelené louce. Oba vystoupili a svými chapadly se plazili neznámo kam. V tom uslyšeli neznámý zvuk. Přilezli tam, odkud se to ozývalo. Byly to krávy. Mikolsani to však nevěděli a zvědavě si je prohlíželi. Vtom se k nim přiřítilo nějaké zvíře. Zuřivě štěkalo, ale pak začalo Mikolsany očuchávat. Najednou spokojeně zaňafalo a odběhlo kamsi pryč. Za chvíli se zvíře vrátilo s nějakým jiným tvorem. Ten tvor měl dvě oči, dvě ruce a dvě nohy. Vyjeveně se na Saltase a Amuga díval. Díval se totiž na osmioké stvoření s šesti pažemi a osmi chapadly. Amug začal mluvit: "Kde to jsme?" "Já jsem člověk," vykoktal ze sebe pastýř, "A jste na planetě Zemi v galaxii Mléčná dráha" pokračoval o něco jistěji pastýř. "Mléčná dráha? Saltusi, dokázali jsme to! Našli jsme život v jiné galaxii!", křičel nadšeně Amug. "Ano, Amugu, ale jak se dostaneme zpět na naši planetu?" Do jejich rozhovoru vpadl pozemšťan:" Vy jste sem přiletěli? Čím?" "Naším vesmírným plavidlem", řekla Saltas, "zavedu vás k němu". Pastýř stál před padesátimetrovým kruhovým strojem a překvapeně vydechl: "Ach, to je fantastické!" Najednou odběhl, šel zavolat policii. "Amugu! My jsme na něco zapomněli!" "A na co?", zeptal se nejistě Amug. "Vypnout záložní nádrže a zapnout hlavní. Teď máme pořád plné nádrže!", řval Saltas. Takže, nástup a letíme!" "Dobrá, z těch smrdutých zvířat se mi dělá nanic". A tak Amug a Saltas odletěli na svou planetu a předali hlášení. Byli povýšeni na generály. A pastýř? Tomu nikdo neuvěřil. Když přijela policie, zavřela ho do blázince ...

Práce na téma: LÍČENÍ PODZIMNÍ PŘÍRODY

Podzim - Andrea Macková

Vždy po škole, když skončí vyučování, chodíme domů přes park. Všimla jsem si, jak se počasí postupně měnilo. Začal foukat silný vítr, časem opadalo listí a také častěji pršelo. Už nehřálo slunce. Mezi barvami podzimu převládala tmavě hnědá a šedá. Podzim voněl opadaným listím a trochu i lesem. Teď mám i já podzimní náladu, strašně smutnou, vůbec ne šťastnou...

Procházka podzimní přírodou - Filip Kovářík

Je podzim a procházím se krajinou. Stromy žloutnou, červenají a jejich zabarvené listy opadávají. Živočichům roste hustá srst. Dobrý pocit ve mně vyvolávají ty krásné rozmanité barvy, avšak déšť a chlad mě moc neveselí ....

Podzim - Jakub Habáň

Když je podzim, tak krajina chřadne. Zemědělci orají pole, sklízí se jablka a hrušky. Zvířata si dělají zásoby  a hledají si noru či dutinu ve stromě. Podzim hraje teplými barvami: červenou, hnědou a žlutou. Jen někde se skrývá zelený lísteček. Cítíš, že přichází zima. A cítíš také listí, které se barví. Cítíš, jak odchází léto. Je ti smutno, ale také se raduješ. Podzim je prostě krásné období.

Podzimní krajina - Petr Pala

V létě je listí na stromech a vesele šumí v pomalém vánku. Na podzim začne měnit barvy. V září je žluté, v říjnu už začíná červenat a v listopadu hraje všemi barvami a opadává. Podzimní barvy jsou nádherné, žlutá i červená září na stromech. Bílá je jinovatka na trávě. Červená jsou jablka. I podzimní vůně jsou rozmanité. Mám rád vůni listí, je to vůně podzimu. Je tak nádherná, že ji ani nedokážu popsat. I přes všechny tyto krásy na mě podzim působí smutným dojmem. Myslím si však, že i podzim je krásné roční období.

Podzim - Adéla Nosálová

Na podzim můžeme pozorovat listí, jak se vybarvuje ze zelené do všech odstínů žluté, oranžové, zlaté i červené. Když přijdou první mrazy a vítr, všechno listí opadne a vytvoří jakoby přikrývku pro půdu. Stromy pak vypadají moc holé. Vzduch je na podzim čerstvý a studený, už se blíží zima. Také je cítit kouř z komínů, protože se lidé chtějí zahřát. Pocity mám různé. Někdy jsem smutná, že prší. Jindy jsem veselá, protože je hezky, příroda se vybarvuje nebo padá první sníh, na který se tolik těším. Podzim je zkrátka zajímavé roční období.

Procházka parkem - Barbora Hašková

Když se procházím parkem s rodinou, pozoruji přírodu, která je zbarvená listím. Jednoho dne jsem šla s kamarádkou, jelikož jsme chtěly udělat pár fotek. Když jsme se zadívaly do krajiny, na focení nezbyl čas. Listí si poletovalo vzduchem a pomalu dopadalo na zem. I když bylo chladno, slunce nás hřálo do tváří svými paprsky. Stromy už měly skoro holé větve a ptáci už neprozpěvovali jako v létě. Jen vrány se proletovaly v hejnech. Podzim na nás svými barvami udělal dojem.